Once Upon a Puppet – dobrodružství na niti, které vás chytí za srdce

Když se ztracená loutka probouzí ve světě plném zapomenutých příběhů a opuštěných pódií, začíná cesta, která není jen o návratu domů – ale i o objevení sebe sama.
Do takového světa vás vtáhne Once Upon a Puppet, hra, která vás nechá prožít příběh beze slov, zato s obrovským emocionálním nábojem. V roli loutky bez mistra se vydáváte do surrealistického loutkového podsvětí, kde musíte čelit pastím, hádankám i své minulosti.

A i když máte dřevěné končetiny, emoce tu budou dřít až na kost. Dokážete zjistit, proč jste se ocitli v zemi zapomenutých duší – a jestli je možné znovu najít své nitky osudu?

Once Upon a Puppet je víc než jen platformer. Je to poetická výprava napříč snem, která potěší milovníky her jako Unravel, Little Nightmares nebo Inside.

Once Upon a Puppet je dvourozměrná adventura s důrazem na atmosféru, příběh a lehké hádanky. Hráči se ujímají role opuštěné loutky, která se probouzí v magickém, ale děsivém světě zapomenutých postav a kulis. Hra je inspirována loutkovým divadlem a výtvarným stylem stínového hraní, přičemž celý svět působí jako podivně živoucí scénografie.

Vaším úkolem je projít svět loutkového podsvětí, odhalit tajemství svého původu a najít cestu zpět. Čekají vás různé logické hádanky, interakce s podivnými postavičkami i momenty, které vás donutí se na chvíli zastavit a jen vnímat krásu i smutek světa kolem vás.

SVĚT PLNÝ SYMBOLIKY A KOUZLA

Už první kroky v temném zákulisí dávají tušit, že tahle hra si s vámi bude hrát – doslova. Každá místnost působí jako oživlá scéna z pohádky, jen o něco temnější a opuštěnější. Svět je nabitý symbolikou a skrytými detaily. Obří loutky visící na nitích, kulisy rozpadajícího se divadla, šeptající zeď – všechno působí podmanivě a děsivě zároveň.

Každý kout vás odmění pozorností a často i drobným odhalením, které posouvá váš příběh o kousek dál.

EMOCE I BEZE SLOV

Příběh se zde nevypráví tradičně – nečekejte dialogy, cutscény ani vypravěče. Hra pracuje s mimikou, pohybem, hudbou a prostředím. Přesto (nebo právě proto) vás emoce zasáhnou silněji než u kdejaké „mluvící“ hry. Jednoduchý pohyb ruky, pohled zpět nebo zpomalený pád z pódia často řeknou víc než celý scénář

HÁDANKY, KTERÉ POTĚŠÍ MOZEK I SRDCE

Zatímco některé puzzle vás možná na chvíli zdrží, nikdy nejsou frustrující. Jejich krása spočívá v logickém rámování příběhem – netaháte za páky „jen tak“, ale proto, abyste rozsvítili lampu pro další loutku, otevřeli oponu další scény nebo přetočili čas. Hra vás nenutí spěchat a často nabízí víc než jedno řešení.

AKCE NENÍ TŘEBA, NAPĚTÍ TU JE DOST

Hra nestaví na akčních sekvencích, i když několik dramatických úniků a momentů, kdy se doslova „přetrhne nit“, tu najdete. Napětí vzniká hlavně z atmosféry a postupného objevování. Strach tu nepochází z monster, ale z ticha, z nevyřčeného a z neznámého. A to je mnohem silnější zážitek.

PRO KOHO JE HRA URČENA?

Pokud máte rádi umělecky laděné hry s důrazem na atmosféru a příběh, Once Upon a Puppet vás osloví naplno. Fanoušci her jako Limbo, Gris nebo Unravel ocení její melancholickou poetiku, chytré hádanky a vizuální naraci. Není to hra pro milovníky rychlého tempa a akce – tady jde o klidné tempo, vnímání detailů a ponoření se do světa loutek, kde každé vlákno nese význam.

GAMEPLAY A MECHANIKY

Hratelnost se soustředí na pohyb v 2.5D prostoru, řešení logických hádanek a průzkum prostředí. Loutka má omezené schopnosti – může tahat objekty, lézt, přepínat mechanizmy a interagovat s prostředím. Klíčem je pozornost k detailům – často je nutné vnímat stíny, pohyb pozadí nebo zvuky, které napovídají řešení.

Neexistují žádné boje, ale výzvou je navigace světem, hledání zkratek a odemykání nových cest pomocí dovedností získaných během hraní.

GRAFIKA, ATMOSFÉRA A HUDBA

Grafika hry je skutečně působivá – ručně kreslený styl kombinuje prvky loutkového divadla, papírového světa a stínového umění. Každá obrazovka působí jako umělecké dílo, které by si zasloužilo viset v galerii. Animace postav je jemná, ale výmluvná – i dřevěné ruce mohou vyprávět příběh.

Hudba podtrhuje melancholii i naději. Je jemná, klavírní, někdy jen ševelí v pozadí, ale když je třeba, rozvine se do krásných pasáží, které doplní emoce každé scény. Zvuky prostředí jsou jemné, ale výrazné – skřípění provazů, šeptání, kapky – vše buduje iluzi živého světa.

Hráči oceňují především audiovizuální stránku hry, emotivní příběh i nápaditou práci s prostředím. Chválu si vysloužil i nenásilný design hádanek a plynulý přechod mezi jednotlivými částmi hry. Kritiky se objevily hlavně na kratší herní dobu a fakt, že ne každému sedne tichý styl vyprávění.