Vítejte u recenze na Lumo 2, hru, která se s takovou láskou klaní britskému osmdesátkovému a devadesátkovému gamingu, že byste si nejraději vytáhli starou disketu a zkusili, jestli ještě funguje váš Commodore 64. Představte si, že vezmete izometrické akční adventury typu Knight Lore nebo Head Over Heels, přihodíte špetku humoru, moderní vizuální kabát (ačkoli stále s hrdostí retro) a celou tu směsici hodíte do metroidvania struktury. A přesně to je Lumo 2.
O co tu vlastně kráčí, vy mudrci?
Celá ta taškařice začíná, jak se na správnou osmdesátkovou hru sluší, naprosto absurdně. Vžijete se do role vývojáře her, který se tak dlouho šťoural ve svém počítači, až ho nasál digitální svět a udělal z něj… malého, temného čaroděje s obrovským kloboukem. Ano, vážně. Žádné dlouhé úvody, žádné otravné tutoriály, jen vás to plivne do místnosti, kde se válí mrtvé vajíčko s obličejem (ne, nedělám si legraci) a řekne: „Tak, čarodejku/čarodejníku, dělej, co umíš.“ A to je celá krása. Hra vás nechá objevovat, testuje vaše instinkty a paměť.
Vizuální styl je absolutní pastva pro oči. Zapomeňte na nevzhledné hranaté modely prvního dílu. Lumo 2 přešlo na plně 3D prostředí, které je barevné, detailní a naprosto rozmanité. Projdete se ze sci-fi základny plné laserů a robotů (vzpomínka na Impossible Mission), do strašidelného sídla (s náznaky Prince of Persia) a skončíte v pouštním světě s rotujícími bludišti (pozdrav pro Ant Attack). Každá místnost, a že jich je přes 100, je ručně navržený hlavolam a vypadá jinak než ta předchozí.
Hádanky a Platformování: Láska a Nenávist
Jádro hry spočívá v izometrickém puzzle-platformingu, kde je každá obrazovka jako jedna místnost, jeden problém. Budete tahat páky, uhýbat laserům, skákat po rozpadajících se plošinách a přemýšlet, v jakém pořadí aktivovat spínače, abyste se dostali dál. Rozmanitost hádanek je ohromující a právě tady Lumo 2 exceluje. Pocit Eureka!, kdy po pěti minutách škrábání se na hlavě konečně vyřešíte zapeklitý mechanismus, je nesmírně uspokojivý. A teď ruku na srdce a pojďme k tomu zlému: Platforming.
Izometrická perspektiva je prokletí i požehnání. Zatímco krásně navozuje nostalgickou atmosféru, dělá ze skákání peklo. I přes veškeré snahy tvůrců není ovládání nikdy dokonale přesné. Vždy, vždy budete mít pocit, že by váš malý čaroděj mohl být pohotovější a rychlejší. Někdy skočíte, jindy se vznášíte (díky mechanice dvojitého skoku), což v kombinaci s perspektivou, kde je těžké odhadnout hloubku, vede k naprosté frustraci. Budete padat, minete plošiny o pixel a v duchu proklínat britské herní designéry. V místnostech s pohyblivými plošinami to dosahuje vrcholu.
Tohle je největší kámen úrazu Lumo 2. Je to hra, která vás nutí milovat hádanky a testuje, jestli jste ochotni snést to utrpení, které doprovází skákání.
Překvapení, Minihry a Sběratelské Šílenství
Lumo 2 má jednu fantastickou zbraň: neustále vás něčím překvapuje. Jakmile si myslíte, že jste si zvykli na izometrické hopsání, hra vás nečekaně hodí do vedlejšího žánru:
2D plošinovka? Jasně.
3D střílečka ve stylu Space Harrier (přejmenovaná na Floating Head of Kevin Toms Harrier)? Prosím.
Top-down střílečka ve stylu Uridium? Samozřejmě.
Remake hry Attack of the Mutant Camels? Ano, i to tam je.
Tyto žánrové odbočky jsou krátké, sladké, plné lásky k retro a představují zlatý hřeb Lumo 2. Jsou to okamžiky, kdy hra opravdu zazáří a ukáže, jaký potenciál v ní dříme, když se odpoutá od přísné izometrie.
Pro fandy sbírání je tu také nekonečné množství věcí k nalezení:
Kazetové pásky (Cassettes): Je jich 25 a jejich sbírání je spojeno s Boomboxy. Po nalezení se vám kazeta vysype do místnosti a vy musíte rychle a ve správném pořadí sebrat rozlétané notičky/prvky. Odměnou je nová skladba do Jukeboxu v hlavní hale, který obsahuje licencované hity ze starých her!
Gumové kachničky (Rubber Ducks): Vrací se z prvního dílu. Musíte kachničku najít a dovézt ji k východu z místnosti, aniž byste skočili. To vyžaduje čistou logiku a předpřipravení trasy, protože jakýkoli skok znamená znovuzačínání.
Tyto sběratelské výzvy dodávají hře obrovskou hodnotu znovuhratelnosti a odměňují ty, kteří jsou ochotni zkoumat, kam nemají.
Lumo 2 video gameplay
Struktura, Mapování a Obtížnost
Hra používá metroidvania strukturu – odemknete novou schopnost (např. dvojitý skok) a můžete se vrátit do dříve navštívených místností, abyste se dostali k novým tajemstvím nebo sběratelským předmětům.
Ale pozor: Lumo 2 nemá mapu. A to je naprosto brutální a úmyslný designový prvek odkazující na staré časy, kdy se mapy musely kreslit ručně na čtverečkovaný papír. S více než 100 místnostmi (rozdělenými do tří velkých, rozmanitých světů/zón) je orientace skutečnou výzvou. Musíte si pamatovat cesty, východy a kam vedou které portály. Připravte se na to, že se budete často ztrácet.
Obtížnost: Lumo 2 je obtížná, ale férová. A i když je platforming křečovitý, je zde jedna obrovská úleva: smrt je okamžitá a respawn také. Umřete, objevíte se hned na začátku místnosti. Žádné dlouhé čekání, žádné frustrující opakování dlouhých sekvencí. Je to tvrdá, ale zároveň velkorysá škola starého gamingu. Hra je navíc přístupná pro všechny věkové kategorie, protože netlačí na pilu s vysokou obtížností ve všech aspektech – primárně testuje pozorování a logiku, nikoli jen reflexy.
Trocha Britské Divnosti a Závěr
Celá hra je prosycena britským retro humorem a odkazy, které budou naprosto jasné jen starým hráčům z Velké Británie (např. narážka na Křídla šílenství/Elite/nebo ten Space Harrier clone s hlavou Kevina Tomse, tvůrce Football Star Manager). Je to roztomilé, divné, a dodává to Lumo 2 neopakovatelnou osobnost. A ano, můžete ji hrát ve velštině – to je prostě bonusový bod za bizarnost.
Pro koho je Lumo 2?
Lumo 2 je obrovský, masivní dopis lásky psaný inkoustem nostalgie. Je to hra s úžasnými nápady, nekonečnou rozmanitostí hádanek a šokujícími žánrovými zvraty. Pokud milujete retrospektivní design (včetně jeho chyb, jako je absence mapy), pokud vás baví řešit vizuální hlavolamy a sbírat stovky věcí, nebudete litovat.
Jděte do toho, pokud: Milujete hry jako Knight Lore nebo Head Over Heels, vyžíváte se v metroidvania průzkumu bez mapy a dokážete odpustit nepřesné ovládání, protože logické výzvy jsou pro vás prioritou.
Vyhněte se, pokud: Očekáváte moderní, plynulý 3D platforming (jako Mario) s pixelovou přesností. Izometrické skákání vás bude vytáčet.
Je to ambiciózní sequel, který je větší a hezčí než jednička, ale bohužel opakuje její chybu v základní mechanice platformování. Ale i přes to je Lumo 2 šarmantní, návykové a plné geniality.