Simon the Sorcerer: Origins – Návrat, který potřeboval víc… klobouk!

Vážení dobrodruhové, sarkastičtí cynici a pamětníci devadesátek! Konečně je to tady. Ten moment, kdy jsme si všichni říkali: „Páni, Simon the Sorcerer! To je jako najít starý poklad po letech, akorát tentokrát v novém kabátě!“ A ten kabát se jmenuje Simon the Sorcerer: Origins.

Je to oficiální prequel, což znamená, že se konečně podíváme, co dělal náš milovaný puberťák s britským smyslem pro humor (a stejným britským dabérem, Chrisem Barriem, což je samo o sobě požehnání) pár týdnů předtím, než se poprvé zřítil do světa plného trollů, zlobřích mazlíčků a kouzelníků, kteří by v reálném světě dostali padáka i z kouzelnického kroužku pro seniory.

Příběh nás vrhá do Simonova „civilního“ života – nešťastného stěhování a otravné matky (která funguje jako vtipný tutoriál, jež vás nutí odblokovat dřez, protože, víte, hrdinové začínají vždy s dřezem!). Samozřejmě, během snahy dostat se zpátky do svého pokoje… bum! Portál! A je to. Proroctví ho vtáhne do cizího světa, kde se setká s kouzelníkem Calypsem (ne, ne ten s vousy z jedničky, ten je až potom) a nasadí si ten svůj ikonický fialový hábit. Cíl? Odhalit svůj původ, najít nějaké ty magické svitky Prvního Kouzelníka, a hlavně, hlavně se dostat domů zpět ke svému nudnému, ne-magickému a hrozně normálnímu životu, který tak nenávidí, až ho miluje.

Příběh je strukturovaný do zhruba 12 kapitol a slibuje pořádnou porci nostalgie s hromadou nových narážek na popkulturu a odkazy na staré díly, což je pro fanoušky absolutní balzám na duši. Jste tu, abyste zachránili svět, ale Simon vám to dá sežrat každou jedinou vteřinu.

Klíčové téma (Pro ty, co hledají to „něco navíc“): Origins funguje jako perfektní vstupní brána pro nováčky, a zároveň důstojný prequel, který nedělá ostudu kánonu (a konečně ukazuje, jak Simon potkal Sordida předtím).

Vizuálně se Origins odklonil od pixel-artové estetiky originálů a přiklonil se k nádherně ručně kreslenému stylu, který připomíná moderní kreslené seriály nebo třeba Return to Monkey Island.

• Pozitivní body: Lokace jsou detailní, barevné a mají pohádkovou atmosféru. Interiéry vypadají fantasticky. Postava Simona, s těmi jeho vzteklými, pubertálními dupanci, vypadá jako vystřižená ze sobotního ranního bloku animáků. Je to oku lahodící a má to styl devadesátek, jen v HD rozlišení.
• A teď rýpnutí: Někdy se však hra neubrání pocitu, že je vše až moc čisté. Venkovní scény působí občas plochým dojmem a u některých detailních záběrů je vidět, že animace postav jsou tuhé a občas jim chybí dynamika, na kterou jsme zvyklí z moderních her. Je to daň za snahu vypadat jako „klasika“ v novém kabátě, nebo možná jen menší budget. Ale upřímně, při pohledu na ručně malované pozadí to rádi odpustíte.

Jádro hratelnosti je čistokrevný point-and-click. Vše, co znáte a milujete (nebo nenávidíte) z devadesátek, je zpět:

• Inventář a Kombinování: Sbíráte nesmyslné předměty (těch je víc než dost!) a kombinujete je v kouzelnickém klobouku (který je uvnitř zjevně větší než zvenčí), abyste vytvořili ještě větší nesmysly, které teprve dávají smysl při řešení hádanky.
• Hádanky a Puzzly (Ach, ty puzzly!): Tady je to kámen úrazu i největší výzva. Zatímco některé hádanky jsou logické, vtipné a po vyřešení se dostaví ten slastný „AHA!“ moment, jiné jsou neintuitivní a hrubé. Působí jako ty staré „trial-and-error“ pasti, kde jste jen zkoušeli, co se stane, aniž by vás hra dostatečně navedla. Obtížnost je nevyvážená a pro nové hráče může být frustrující. Navíc je tu i mechanika kouzlení (kde musíte občas kombinovat živly, nebo dokonce použít kouzlo sami na sebe), která není vždy vysvětlena úplně jasně, což vede k zásekům.

Moderní Vylepšení (Kvalita života):

• Zvýraznění Hotspotů: Ano, konečně! Stiskem tlačítka (nebo Tab na PC) se zvýrazní interaktivní místa. Naprostá nutnost v dnešní době.
• Rychlé Cestování: K dispozici je „Mapa Posunu“ pro rychlé cestování po objevených lokacích. Díkybohu, protože Simon sice umí běhat (dvojklik nebo pravý trigger na ovladači), ale i tak chodí jako rozmazlený rozcapený floutek, který právě dostal kopačky.
• Magický Deník: Zápisník, kde máte sepsané aktuální cíle. Sice žádný hint systém, ale alespoň víte, co je vaším hlavním úkolem.

Tohle je Simon! A ten se, navzdory některým recenzím, které tvrdí, že humor není na úrovni originálu, stále drží svého cynického a brutálně britského humoru.

• Chris Barrie: Návrat původního hlasu je fenomenální. Simonovy hlášky, jízlivé poznámky na adresu všeho a všech (včetně hráčů a samotné hry, což je klasické boření čtvrté stěny) jsou tím, co dělá Simona Simonem. Ať už ukradne peníze z kostelní kasičky, odmítne rozmrazit studenta („vypadá tak líp“) nebo nahlas nadává na nutnost číst kouzelnický jazyk, prostě ho musíte milovat.
• Dialogy a Narážky: Postavy jsou bizarní, přesně jak čekáte. Dialogy jsou často to nejlepší na celé hře. Je tu spousta odkazů na popkulturu (od H.P. Lovecrafta až po Monty Pythonovský styl) a samozřejmě i na předchozí díly.
• Ale pozor: I když je humor častý, některé vtipy jsou prvoplánové a dětinské. Pro fanoušky, kteří milovali suchý cynismus prvních dvou dílů, může být Origins občas trochu moc slapstickový a „za každou cenu“. Ale i tak se budete smát.

Simon the Sorcerer: Origins je nostalgický návrat, který má obrovské srdce a správný postoj. Nádherná ručně kreslená grafika, mistrovský návrat Chrise Barrieho a spousta té pravé point-and-click atmosféry.

• Pro Fanoušky: Koupit. Je to láskyplný prequel, který uctívá původní hru a dává Simonovi důstojný začátek, s tunou nostalgických pomrknutí.
• Pro Nováčky: Jděte do toho, ale připravte se. Je to stará škola, a to znamená, že se občas zaseknete u hádanky, která se zdá být logická jen tvůrcům. Doporučení: Zapínejte si zvýrazňovač hotspotů!

Je to jako amatérské kouzelnické představení: není bezchybné, občas se něco pokazí, ale vidíte v něm tu neuvěřitelnou vášeň a snahu a nemůžete se nezamilovat do té čisté radosti z dobrodružství. Origins není bezchybný masterpiece žánru, ale je to solidní a zábavná adventura, která dává naději, že Simon ten svůj fialový hábit ještě na dlouho nepověsí na hřebík.