Druhý díl na sebe nenechal zase tak dlouho čekat, v roce 1997 už bylo NFS na světě podruhé a opět jsme měli k dispozici osmičku sportovních vozítek, na nichž se slzou v oku pohlédnou mnozí fanoušci motorismu, protože cenovka je závratně vysoko a svézt se v nich tak žel nepřipadá v úvahu. Šest tratí, což je o něco méně než v předchozím díle, ale na druhou stranu se objevilo tolik nových věcí, že tehdejším hráčům se o něčem podobném nesnilo. Na trati jste mohli jezdit i v protisměru, tedy jen pro zábavu, žádný efekt to nepřinášelo…
Krajina ve 3D znamenala spoustu změn
Žádná honička s policisty díky absenci módu Hot Pursuit, tohle si nechali vývojáři spíše až do her po přelomu tisíciletí. Svezli jste se ve Fordu Indigo, což je na první pohled skutečně nevšední vozítko a mohli objevovat trati v Severní Americe, Evropě, Asii a Austrálii. Vyjet z asfaltu? Jasně, proč ne? Zkrátit si cestu bylo klidně možné a další vylepšení přinesla Special Edition, kde byla jedna trať navíc a pár závodních modelů jako bonus. Dokonce celkem čtyři, jak vědí pamětníci…
Požadavky na PC vzbudí úsměv, 20 MB RAM, Windows 95 a Pentium 90 Mhz. Že tohle někdy vůbec existovalo, ptají se trochu později narození? Ale jistě, stačilo se připojit přes LAN a už jste mohli hrát s kamarády proti sobě, v tom bylo kouzlo herního dávnověku. Kdo dokončil Tournament Mode, mohl si odemknout bonusové vozítko a v The Knockout Mode bylo nutné ve dvou kolech porazit na hlavu hned osmičku dalších závodníků. EA Canada se díky Wei Shoong Tehovi, Bradu Gourovi a Laurentu Ancessim skutečně blýskla, hru jste si mohli rozjet nejen na PC, ale také na první verzi Playstationu, přičemž vydání přišlo tři týdny po sobě na jaře 1997. Pamatujete si na tyhle herní počátky?
